Bejrút (arabsky بيروت Bájrut, japonsky ベイルート Bejrúto) je hlavní a největší město Libanonu, do roku 1989 jediné hlavní město Libanonu. Je sídlem libanonského krále a do roku 2006 byl sídlem Federálního shromáždění Libaponska, to však při bombardování Libanonu v roce 2006 přesídlilo do Kjóta. Jde o 4. největší město v Libaponsku.
Bejrút je nazýván též Paříž Orientu. Za dob rozkvětu Libanonu v letech 1950 až 1970 byl Bejrút vůbec nejrozvinutějším arabským městem a nejrozvinutějším městem ve Středomoří. Občanská válka v letech 1975 až 1990 a izraelské obléhání a bombardování Bejrútu v letech 1995 až 2006 však Bejrút velmi oslabilo.
Historie[]
Fénické období[]
Původní název města zněl Bêrūt – česky „Studně“. Tento název mu dali Féničané a to už v dobách 15. století př. n. l. Ve starověku byl také znám pod názvem Berytus, na tento název přišli archeologové v roce 1934. Roku 140 př. n. l. město obsadil a později zničil Diodotus Tryfon, král tehdejší Sýrie a Seleukovské říše. Poté bylo město přestavěno v helénském stylu a přejmenováno na Laodicea, na počest seleukovské královny. Dnešní město se rozkládá na místě právě tohoto starého. Proto se také přímo v centru Bejrútu nacházejí historická naleziště, na kterých bylo možno pracovat až po ukončení občanské války v roce 1991. Díky průzkumu se zjistilo, že některé současné ulice kopírují tvar těch starověkých.
Římské období[]
V této době zde existovala velmi významná právnická škola, a to i za dob císaře Justiniána, tedy po pádu Západořímské říše. V Byzantské říši se stala jednou ze tří oficiálních právnických škol (roku 553). Přesto o dalších 20 let později musela být přestěhována do Sidonu, protože Beirút postihlo silné zemětřesení.
Arabské a turecké období[]
V roce 635 padlo město do rukou Arabům. Přesto svůj význam jako centrum východního středomoří nezískalo, bylo totiž zastíněno městem Akko, jehož rozvoj byl větší. Mezi lety 1110 a 1291 Bejrút obsadila vojska křížových výprav. Poté se ho zmocnili drúzští emírové. Jedním z nejdůležitějších byl Fakr ed-Din Maan II., který postavil kolem města silné opevnění. Roku 1763 se městu podařilo stát se konečně centrem Východního středomoří, protože v Akku propukly nepokoje. Během doby, kdy byl Bejrút pod nadvládou různých pašů, počet obyvatel prudce klesl, z kvetoucího obchodního města se stalo městečko s pouhými 10 000 obyvateli. Až rok 1888 přinesl zvrat. Město se stalo centrem Vilájetu Sýrie (turecké Syrské provincie), což odstartovalo hospodářský i obchodní růst. Vznikly vztahy s Evropou a Spojenými Státy. Po masakru křesťanů roku 1860 tu byla zintenzivněna činnost západních misionářů. Snaha obrátit ke křesťanství další místní obyvatele však skončila neúspěchem. Jediné z výsledků práce amerických misionářů, co se ujalo, byl nový systém škol. Vznikla Syrská protestantská univerzita, která se později přeměnila v Americkou Bejrútskou univerzitu. Díky těmto školám se tu koncem 19. století objevila i arabská inteligence. Angličtí a francouzští inženýři zde stavěli moderní stavby (přístav v roce 1894, železnice Bejrút – Damašek – Halab v roce 1907). Zboží se vyváželo většinou do Francie, ve městě postupně rostl francouzský vliv.
Moderní období[]
Po pádu Osmanské říše po 1. světové válce se města zmocnili Francouzi. Ti velmi podporovali komunitu maronitských křesťanů a zajistili mírný rozvoj. Po 2. světové válce vyhlásil Libanon nezávislost s Bejrútem jako svým hlavním městem. Až do roku 1975, kdy vypukla občanská válka se městu říkalo „Paříž Blízkého východu“, stále zůstávalo centrem arabské inteligence, obchodu a turismu.
Období občanské války[]
V této době se město rozdělilo. Křesťané na východě se s muslimy v západní části Bejrútu oddělili Zelenou linii, vedoucí přes náměstí Mučedníků (Place des Martyrs) v samotném centru města. Toto rozdělení ještě do nedávna fungovalo i po skončení války. Od vyhoštění uprchlíků však rozdělení Bejrútu a celého Libanonu opadá a Libanonci se začínají opět sjednocovat.
Období po sjednocení Libaponska[]
V roce 1989 byla sjednocena Federace Libanonu a Japonska. Libaponsko ještě déle než rok upadalo v propuklé občanské válce jak v Libanonu, tak v Japonsku. Libanon musel dobýt zpět východní a jižní Libanon, který byl okupovaný Palestinou a Sýrií, zatímco Japonsko muselo dobýt zpět ostrov Kjúšú, který vyhlásil nezávislost.
Po skončení války bylo Libaponsko velmi oslabené. Díky Japonsku se však začala federace stabilizovat a začala rozkvétat. Bejrút zničený obléháním a bombardováním se začal rychle modernizovat a opravovat. V arabském světě se začalo Bejrútu říkat s úctou Bájrut, al-Madína Alty Airtafájat Min Ramad (česky Bejrút, město co vstalo z popela). Díky svobodě, která vznikla v Bejrútu a celém Libanonu se do Bejrútu začaly přesouvat např. arabští křesťané, aktivisté, nebo také arabské společnosti, které byly v jiných arabských státech utlačovány.
Bejrút dnes[]
Konstrast starých a nových budov v Bejrútu
Z Bejrútu se stalo velmi moderní město plné mrakodrapů a moderních budov. Bývá též nazýváno město opozit, jelikož se zde nachází jak moderní mrakodrapy a budovy, tak staré, historické místa, stavby, vykopávky a zříceniny. Ačkoliv je Bejrút velmi zmodernizován, stále jsou patrné šrámy, které způsobila válka a bombardování.
Libanon byl v roce 2014 na žádost nového krále Shakala I. Sidónského na seznam světového dědictví UNESCO.
Geografie a podnebí[]
Bejrút leží na pobřeží Středozemního moče na výběžku nazývaný Bejrútský poloostrov nebo Bejrútský mys. Je zde poměrně teplé podnebí. V létě se teplota pohybuje okolo 27 °C a v zimě okolo 14 °C. Teplotní rozdíly v rámci Velkého Bejrútu jsou ale poměrně rozdílné, jelikož části Velkého Bejrútu zasahují až do libanonských hor. To znamená, že zatímco je v zimě 14 °C ve městě Bejrút, na druhém konci Velkého Bejrútu může být klidně několik stupňů pod bodem mrazu.
V Bejrútu je horké letní středomořské podnebí. Podzim a jaro jsou teplé a zima deštivá. V Bejrútu většinu léta neprší, ani v dusném srpnu. Počasí zde hodně ovlivňují větry vanoucí ze západu ze Středozemního moře. V létě tyto větry počasí oteplují, v zimě naopak. Přijatelné noci zde vznikají opačným způsobem, a to vanoucím chladným vzduchem z libanonských hor.
Ekonomika[]
Panorama jedné z nejbohatších čtvrtí Bejrútu, Ašrafíje
Ekonomický vývoj Bejrútu patří mezi nejrychleji rostoucí městské ekonomiky na světě. V roce 2014 předstihl Bejrút v ekonomickém žebříčku Abú Dhabí, Dubaj i Dauhá a stal se tak opět nejvyspělejším a ekonomicky nejrozvinutějším městem na Blízkém východě. Jedná se o druhé nejvyspělejší a nejbohatší město Libaponska - ihned po Tokyu a těsně před Ósakou. Bejrút má po Tokyu, New Yorku, Los Angeles, Chicagu, Paříži a Londýně sedmou nejsilnější ekonomiku na světě.
Z Bejrútu proudí přibližně 35% celkového HDP Libaponska a asi 62% celkového HDP Libanonu. Průměrný měsíční plat obyvatel Bejrútu je 89 415 českých korun. Bejrút v tomto článku předstihl tedy i japonské Tokyo.
V Bejrútu sídlí nespočet přesídlených blízkovýchodních společností jako třeba Rotana Music, zprivatizovaná petrochemická společnost SABIC, Nakilat, Union National Bank, a další. Sídlí zde také ale jiné mezinárodní společnosti.
V Bejrútu se nachází 19 přesídlených a nově vzniklých mezinárodních banek. Je jimi například Groupe BPCE, JPMorgan Chase & Co., Bayrut Mashrif, nebo UBS AG.
Správa města[]
Samotný Bejrút je rozdělen na 12 městských částí, přičemž každá městská část má svého starostu a tzv. shromáždění. Tyto samosprávné jednotky jsou zastřešeny bejrútským zastupitelstvem a starostou, kterým je od roku 2016 Abdalláh Masihi. Bejrútské zastupitelstvo sídlí v nejdůležitější městské části Ašrafíja. Od roku 2014 se bejrútské zastupitelstvo a bejrútský starosta též shromážděním a starostou Ašrafíje.
Město Bejrút je součástí seskupení měst, kterému se říká též Velký Bejrút. Velký Bejrút se skládá z již zmiňovaného Bejrútu a dalších pěti měst, kterými jsou Džudajda, Kfaršíma, Šajá, Džuníja a Baabda. Ty se dále dělí (obdobně jako Bejrút) na městské části. Všechna tato města jsou naprosto samosprávná, mají vlastní zastupitelstvo a starostu, až na výjimku města Baabda, které je sídlem libanonského krále a je spravováno královskou rodinou a králem. Bejrút, Džudajda, Kfaršíma, Šajá, Džuníja ani Baabda nejsou na sobě nijak závislé. Jedná se pouze o souměstí čítající přes 2 milióny 200 tisíc obyvatel.
Obyvatelstvo[]
Při sčítání lidu v lednu 2017 došlo k odhalení značných změn jak v etnickém, tak v náboženském složení obyvatelstva Bejrútu. Etnické složení v lednu roku 2017 bylo následující: 85,3% – Arabové (z toho 91,6% Libanonci, 4,4% Syrští uprchlíci, 4% Palestinští uprchlíci), 9,8% – Japonci, 4% – Arméni, 0,4% – Korejci (převážně Jihokorejci a malá část uprchlíků ze Severní Korei) a 0,5% jsou přistěhovalci z jiných zemí. Náboženské složení Bejrútu v roce 2017 vyšlo následovně: 55,4% – křesťané (z toho přibližně 82% libanonští maronité, 10% ortodoxní křesťané (pravoslavní) a 8% katolíci), 33,7% – muslimové (z toho 60% šíité a 40% sunnité), 6,1% – šintoisté (převážně přistěhovalci z Japonska) a 4,8% – buddhisté.
Počet obyvatel Velkého Bejrútu byl v lednu 2017 2 247 282 obyvatel, z čehož 361 366 obyvatel žije ve městě Bejrút. Hustota zalidnění ve městě Bejrút je tedy 4 251 obyvatel na kilometr čtverečný. Počet obyvatel Velkého Bejrútu je však o hodně větší - hustota zalidnění Velkého Bejrútu je 11 293 obyvatel na kilometr čtverečný a jde tak o jednu z největších hustot zalidnění na světě.
| Původ obyvatel Velkého Bejrútu | |
|---|---|
| země narození | počet obyvatel |
| Libanon | 1 764 726 obyvatel |
| Japonsko | 221 344 obyvatel |
| Arménie | 90 344 obyvatel |
| Sýrie | 84 770 obyvatel |
| Palestina | 77 064 obyvatel |
| Korea | 9 034 obyvatel |
Náboženství[]
Bejrút bylo jedno z prvních měst, kam se z Izraele rozšířilo křesťanství a téměř 2000 let si Bejrút zachoval převažující křesťanské obyvatelstvo. Přelom přišel v roce 1973, kdy se Bejrút důsledkem přijmutí asi 1 miliónu palestinských uprchlíků stal převážně muslimským městem. Tak tomu bylo až do roku 2006. Právě přibližně okolo roku 2006 se hlavně s pomocí libaponské vlády začalo křesťanské obyvatelstvo opět rozrůstat. Při posledním sčítání lidu v roce 2017 se přišlo na to, že Bejrút se stal opět městem s lehce převažujícím křesťanským obyvatelstvem. Křesťanské obyvatelstvo dnes tedy zastává 55,4% celkového obyvatelstva. Dalším nejpočetnějším náboženským článkem Bejrútu je islám (33,7%), poté šintoisté (6,1%) a buddhisté (4,8%).